Historie Jevišovic a okolí

Stojí uprostřed 23hektarového anglického parku, v dnešní podobě z konce minulého století. Přestavba byla prováděna za posledních příslušníků rodu Ugarte, tehdejších majitelů jevišovického panství (Gabriely Ugarte-Lovateli a Anny Ugarte-Baltazzi) v období od 27. dubna 1897 do 22. srpna 1899 z bývalého loveckého zámečku.

Kolem roku 1672 dal tehdejší majitel jevišovického panství, proslulý obránce Brna proti Švédům Ludvík Raduit de Souches, který koupil jevišovické panství od královské komory 7. června 1649 za 92 119 zlatých, postavit na kamenných základech dřevěný lovecký zámeček. V roce 1723 navštívil tento zámeček i rakouský císař Karel VI. s dcerami. Starší z nich, Marie Terezie, se později stala císařovnou rakouského mocnářství.

Dne 26. listopadu 1743 se stal majitelem nového zámku (zahradního letohrádku) Jan hrabě Ugarte, šlechtic španělského původu, který si vzal za manželku Marii Vilemínu de Souches.

Dne 30. září 1774 převzal panství jeho syn Alois Ugarte. Roku 1817 zdědil panství i zámek jeho synovec Josef Ugarte, a po jeho smrti v roce 1862 se stal majitelem jeho syn Maxmilián, který zemřel 3. května 1875. Poté přešlo dědictví na jeho sestry Gabrielu a Annu Ugarte. V novém (letním) zámku bydlela Anna Ugarte provdaná za barona Hectora Baltazziho. Rodový erb rodu Ugarte je na štítové zdi bočního křídla k zámku přilehlé hospodářské budovy. Hector Baltazzi byl milovníkem jezdeckého sportu a dokázal na svých koních přeskočit i 4 m široké a 2 m hluboké příkopy, které se nacházely na konci aleje ke kostelu a na konci aleje k sokolskému hřišti.

Park byl postupně osazen 22 sochami, které představují různé bohy a múzy z řecké a římské mytologie, a 4 personifikace ročních období. Nejvzácnějších 8 soch, které jsou umístěny v půlkruhu před hlavním zámeckým průčelím, je dílem významného barokního sochaře Lorenza Mattelliho. Ve východním horním rohu zámeckého parku se nachází psí hřbitov.

Koncem roku 1899 byl zámek i celé panství prodáno v dražbě vídeňskému bankéři Robertu Bindermannovi za 2 600 000 rakouských korun. V roce 1903 rozšířil malý zámecký skleník o velké skleníkové haly. Byl také přebudován hlavní vjezd do zámeckého parku a na místě dřevěné černě natřené brány byla zřízena nová, široká železná brána, dovezená z Vídně. Mřížový plot po obou stranách brány, mříž ke hřišti, ozdobnou mříž k Jevišovicím a bránu aleje k Černínu zhotovil zámečník Vaněk podle návrhu tehdejšího učitele Františka Štursy.

Další majitel, Vilém Offenheim, koupil zámek za 6 000 000 rakouských korun v roce 1916. 18. ledna 1937 zámek částečně vyhořel v důsledku nedostatečné péče při rozehřívání zamrzlého vodovodního potrubí, uloženého na půdách zámku v bednění vyplněném dřevěnými pilinami. Rok po požáru byl zámek uveden do původního stavu. Tento majitel si zámek velice oblíbil a většinu času zde přebýval. Nechal opravit fasády zámku, opravit zdi zámeckého parku a elektrárnu (nyní budova B), nechal osadit erb Offenheimů na průčelí hlavní věže, a provedl stavební úpravy interiérů zámku. Velice se také zasloužil o rozvoj panství, mimo jiné rozvoj velkostatku, Komenium, osvětlení a rozšíření vodovodu v Jevišovicích, chudobinec ve Střelicích a Slatině, školu v Černíně a Hlubokých Mašůvkách, kapli v Bojanovicích.

Po jeho smrti 28. ledna 1932 (urna s jeho popelem byla na jeho přání uložena na místě v lese v Zápovědi, kam s oblibou jezdil na čekanou). Na tomto místě je dnes jen prostý balvan s jeho jménem. Kopci se od té doby říká „U Viléma". Zdědil zámek jeho bratr MUDr. Arnošt Offenheim a odkázal jej svým dětem: Vilémovi, Arnoštovi a Anděle.

Dalším majitelem se 14. března 1939 (den před německou okupací) stal syn ostravského uhlobarona Eduard Larysch-Mönnich, který dal zbudovat v parku (poblíž psího hřbitova) kapličku, která se podobá kapličkám v Beskydách.

Tento majitel držel zámek do osvobození v roce 1945, kdy byl zámek zkonfiskován a přidělen jako základna ČSM, a poté od roku 1953 sloužil jako domov důchodců.

Na rubu černobílé pohlednice se můžeme dočíst,že byla vydána v roce 1921 nákladem Leopolda Krejčího a fotil ji L.Prokeš., následující foto ze stejného místa 19. 11. 2005

Z historie

Sochy v parku Nového zámku

Zvlášť krásné jsou sochy, které se v počtu osmi nacházejí v oblouku před hlavním západním průčelím Nového zámku. Autorem těchto soch je významný italský sochař Lorenzo Mattielli. Tento umělec, který žil v první polovině 18. století a zemřel v roce 1748, pracoval od roku 1714 většinou ve Vídni, kde vytvořil celou řadu vynikajících sochařských děl.

Nejznámější z nich je nádherné sousoší s Neptunem a rybáři na vodotryskové kašně v císařském zámku Schönbrunn, bohaté sousoší Neptunovým ve Vídeňském paláci Marcoliniho a řada soch v katolickém dvorním císařském kostele ve Vídni.

Mattielli vytvořil také vynikající sousoší se sochou Amfiridy pro vodotryskovou kašnu v Brühlském paláci v Drážďanech. U nás se stal známým hlavně díky jedinečným výtvorům dvou monumentálních sousoší: „Herakles a Ateus" a „Eneas a Anchises", jež jsou umístěny po obou stranách hlavního schodiště do zámku ve Vranově nad Dyjí.

Osm jeho soch, nacházejících se v parku Nového zámku, bylo Mattielim vytvořeno původně pro klášter Loucký ve Znojmě. Odtud, po zrušení kláštera, byly roku 1784 převezeny tehdejšími hrabaty z Ugartů do jejich sídla v Jevišovicích a instalovány před bývalý lovecký zámeček.

Ostatních 14 soch v zámeckém parku je od neznámých autorů. Tyto sochy byly do Jevišovic dovezeny většinou z Vídně – částečně za Roberta Bindermanna, částečně za Viléma Offenheima. Také se od soch Mattielliho liší.

Rozmístění soch

1. Bohyně Cerés	12. Scipio Afikanus
2. Bohyně Vesta	13. Thalie
3. Bohyně Fortuna	14. Kalliopé můza básnictví
4. Bohyně Flora	15. Kleió můza dějin
5.Bohyně Sibya Kumská	16. Můza malířství
6. Bůh Bacchus	17. Můza sochařství
7. Bůh Neptun	18. Jaro
8. Bůh Hesperos	19. Léto
9. Bohyně Flora	20. Podzim
10. Bůh Hefaistos	21. Zima
11. Herkules	22. Bohyně Héra

Podrobnější info k sochám -->ZDE<--

Okolí nového zámku

Kaplička v parku

Při probírání se starými Jevišovickými novinami jsem našel článek vztahující se ke kapličce v parku Nového zámku (Jn č. 10 roč. 1967). Jak na stavbu vzpomíná někdejší zámecký zahradník pan Antonín Černý, Dr. L. Audy, který článek napsal a z něhož část teď uvádím:

"Dne 15. března 1939 se stal majitelem velkostatku a Nového zámku hrabě Eduard Larisch. Jak už bývalo zvykem u šlechty, při přebírání nového majetku bylo neúprosným zákonem vše pozměnit podle vkusu nového majitele. Jedním z přání hraběte Larische bylo postavení kapličky v parku. Byl jsem jím pověřen, abych tuto kapličku, která se měla podobat známým kapličkám v Beskydech, dal vybudovat a současně mi uložil, abych pro ni našel vhodné místo.

Stavbou byl pověřen jeden zedník z Vevčic (jméno si již nepamatuji) a tesaři pan Volfšic z Černína a pan Mucha z Bojanovic.

Rovněž vnitřním vybavením kapličky jsem byl pověřen majitelem. V zámku jsem si mohl vybrat, co se mi hodilo. Ve výběru mi pomáhala paní Havlíčková. Předem nebylo ujednáno, komu bude kaplička zasvěcena. V zámku byl vybrán velký obraz malovaný na plátně, který zobrazuje Snímání Krista z kříže, a soška Bolestné Panny Marie z bílého mramoru.

Dále byly vybrány dvě dřevěné sošky andělíčků, jak drží svícen. Kaplička byla nakonec zasvěcena Bolestné Panně Marii. Před Madonou byl postaven malý křížek, ještě další dva svícny a dvě vázy na květiny. Na stěnách byly pověšeny z každé strany tři menší obrazy. Kropenka byla zhotovena ručně. Kolem kapličky byla provedena úprava, vysázen ve větším množství barvínek a kapradiny. O něco později byly vysázeny i bílé tulipány.

Kaplička velmi přispěla ke zkrášlení parku a každý, kdo se toulal parkem, si u ní rád odpočinul. Bývala tam i lavička."

Dnes se tam již po původním vybavení nenajde nic, kromě zamčených dveří. Bílou sošku na oltáříku si tam pamatuji ještě v roce 2003, potom zmizela i ta.

foto 12. 1. 2013

Hrobka rodu Ugarte

Poprvé se o ní můžeme dočíst soupisu nemovitostí patřícíchk novému zámku z 1811. Poprvé se zde uvádí „hrobová kaple" a od té doby se uvádí tato hrobka jevišovické větve rodu Ugarte pravidelně až do ukončení jejího využívání k původnímu účelu, zřejmě v období působení posledních majitelek rodu Ugarte (koncem 17. století), kdy se celé jevišovickué panství postupně dostávalo do úpadku. Poté je koupil v dražbě bankéř Robert Hans Biedrermann baron z Turony.
Nyní slouží jako hřbitovní kaple.

1. foto pochází z roku 1901, následující jsou pak ze 14.1.2007

Domek Zahradníka

V roce 1948,ze kterého pochází starší fotka stál poblíž Nového zámku ještě domek ve kterém kdysi, ještě když v zámku bydlelo panstvo, bydleli v roce 1823 ze kterého mám k dispozici „Popsání duší" pan František Schlik,zahradník se svou rodinou (6 osob); Josef Pabel ,tovaryš (1 osoba) a Mariana Grulová, služka ( 1 osoba).

Poslední rodinou, která tento domek obývala byla rodina Štrausova (do roku 1970). Domek byl stržen a po terénních úpravách se zde (v roce 1972) začala stavět bytovka pro zaměstnance Domova pro seniory.