Sochy novozámeckém v parku

1. Cerés - v Řecku zvaná Démétér, matka země. Má v pravé ruce srp a pod ním snop obilí - byla dcerou Saturna (v Řecku Kronesa) a Rhey, sestra Jupiterova, matka Proserpíny. Byla bohyní rostlinstva zvláště obilí a pak úrody. Byla bytostí velmi blahodárnou, živitelkou lidí a původkyní veškerého života zákony chráněného. Její oslavné dny se v Řecku jmenovaly Eleusinské mystérie, v Římě pak Corealie. Když Pluto, bůh podsvětí unesl její dceru Proserpínu, Cerés ji 9 dní a nocí hledala a až se o jejím příbytku dozvěděla, vymohla si na Jupiterovi, aby Proserpína směla bydlet dvě třetiny roku nahoře a třetinu roku v podsvětí u svého manžela. Tyto děje Cerés velmi proslavily.

2. Vesta - v Řecku zvaná Hestia, je zobrazena s knihou v pravé ruce a u levé nohy má nádobu s ohněm. Byla bohyní domácího krbu a ohně v něm, dále pak bohyní moudrosti. Úcta k udržování ohně v domácím krbu byla jedním z důležitých římských státních kultů. Bohyni Vestě byly zasvěcovány chrámy, v nichž oheň byl udržován po celou roční dobu Vestálkami a každý 1. březen byl tento oheň obnovován. Vyhasnutí ohně v těchto chrámech bylo považováno za státní neštěstí a zavinivší Vestálky byly přísně potrestány. Svátkem Vesty byl 9. červen a zval se Vestalie. Oslavovaly jej všechny ženy, které bohyni přinášely do chrámu své dary jídel, jako oběti Vesta byla také bohyní mlynářů a pekařů, kteří ji uctívali, že jim chránila oheň na pečení chleba a jídel.

3. Fortuna - v Řecku zvaná Tyché, jejímž odznakem je roh hojnosti, byla ctěna jako bohyně štěstěny, to je bohyně, která je považována za pramen každého neočekávaného a netušeného případu a to jak v příznivých, tak nepříznivých okolnostech. Někdy mívá ještě další znaky: veslo na znamení neviditelného řízení všech věcí, kouli pro jejich nestálost a kruh.

4. Flora - v Řecku zvaná Chloris, byla manželkou Zefirovou, je zobrazena s košem květin v pravé ruce. Je staroitalskou bohyní květin, pak bohyní jara a polní úrody. Byla ctěna na venkově i ve městech, v Římě měla dva chrámy jí zasvěcené, jež spravoval zvláštní kněz zvaný flamen Floralis. Od 28. 4. do 3. 5. se každoročně pořádaly k její poctě hry zvané Floalia, konané za všeobecné veselosti ba i rozpustilosti.

5. Sibyla Kumská - je vyobrazena se čtyřposchoďovým kloboukem na hlavě. Byla to bohyně věštkyně, prorokující věci zlé i dobré.

6. Bakchus - v Řecku zvaný Dionyses vyobrazen s hroznem vína v pravé ruce a dvěma hrozny na hlavě, byl synem Dia a Semely, jest bohem vína a vinařství. Zapuzuje lidem starost a působí jim radost, dávaje zároveň tělu sílu a zdraví vede lidi ke společné veselosti. Je přítelem múz a z jeho slavností pořádaných na jeho poctu zvaných Bacchanalie povstaly drama a dithyramb. Jako bůh révy je považován za původce veškerého růstu a spolu s bohyní Cerés, s níž má mnoho společného pokládá se i za šiřitele jemných společenských mravů. Stejně jako Cerés nepobývá na Olympu mezi bohy, ale na zemi mezi lidmi, všude zaváděje pěstování révy a proto je všude také oslavován.

7. Neptun - v Řecku Poseidon je zobrazen s trojzubcem v pravé ruce za sebou má plískavici, jakožto obraz tichého moře. Je syn Kronův a Rhein a bratr Diův. Vládcem moří se stal když Kronovci přemohli Krona a Titány a pak se o vládu nad světem rozdělili. Jeho palác je v hlubinách mořských u Aegae, odkud Neptun vyjíždí na voze taženém bouřlivými koni s kovovými kopyty a po vlnách se projíždí. Jak se v bájesloví praví, tu raduje se celé moře, vlny se kladou a potvory mořské se vynořují z hlubin laškujíce a obskakujíce svého pána.

8. Hesperus - je bohem západu slunce. Je vyobrazen s netopýrem na hlavě, v levé ruce má nádobu s rosou a za levou nohou zapadající slunce. Je to syn Japetův, bratr Atlantův, otec Hesperidy a běd Hesperidek. Když jej atlas vyhnal z Afriky, zdržoval se v Itálii, která po něm také nesla jméno Hesperusie. Byl velmi sličný a přítelem hvězdářství. Vypráví se o něm, že sedával na hoře Atlasu, odkud hvězdy pozoroval. Když pak jej vítr odnesl, viděl jej lid jako nejskvělejší hvězdu, která viděna z večera nad západem, byla nazvána Hesperus nebo Vesperus - Večerní hvězda také Krasopaní - Venuše, z rána pak Fosfors nebo Lucifer - Denice.

9. Flora - s kyticí květin v levé ruce je opět bohyně květin v provedení Mattielliho.

10. Hefaistos - římský název Vulcanus, je zobrazen s kladivem v pravé ruce a pod levou má kovadlinu. Je bůh ohně a prací konaných s ohněm a dá se říci, že je patronem všech kovářů. Byl synem Héry a Dia, a poněvadž, byl od narození velmi ohyzdný, byl po jedné hádce mezi otcem a matkou, jíž se Vulcanus zastával, Diem svržen z Olympu. Tím pádem ochrnul a od té doby se zdržoval v podzemí, kde se svými tovaryši - kyklopy - zhotovoval různé nářadí a zbroj k potřebě bohů i podarování reků a králů. Výhně jeho dílen byly v ústí sopek, hlavně Etny. Jeho manželkou se uvádí Charis a Afrodita. Svůj chrám k poctě měl v Aténách a tento se nazýval Hefaisteion.

11. Herkules - u Řeků zvaný Herakles je zobrazen jako svalovitý muž přioděný lví kůží, která zvláště za sochou je velmi patrná. Byl to národní hrdina Řeků i Římanů pravzor všech ctností, zakladatel národního života, vysvobozovatel a rek, ctěný skoro jako bůh Může být obdobou hrdiny, jímž u rusů byl Ilja Muronec. Byl synem boha Dia a Alkmeny dcery Mikenského krále Elektryena a jeho manželky Afitryenovy. Poněvadž byl vlastně nemanželským synem Diovým, rozhněvala se na Herkulese velmi Diova žena Héra a postihla jej nespočetnou řadou nástrah, kterými musel za svého života projít. V bájesloví je uvedeno 12 pověstných prací, jež Herkules musel vykonat a jež mu jako pokání uložila Hera: 1- zabil Nemejského lva, 2- skolil hydru Lernajskou, 3- chytil Erymathského kance, 4- chytit Kerytickou laň zasvěcenou Armetině, 5- pobil a rozehnal Stymfalické ptáky, 6- vyčistit za 1 den chlévy krále Angeia, 7- chytit a přivést do Mikén Krotského býka, 8- právě tak učinit s lidožravými koňmi Diomedovými, 9- dobyl v boji pásu Hippolity královny Amazonek, 10- zabil obra Geryona bydlícího za hranicemi Afriky a Evropy a postavit zde sloupy Herkulovy, 11- přinesl 3 jablka ze zahrady Hesperidek, 12- vyvlekl z pekla Cerbora a zase jej tam odnesl. Tyto jeho silácké kousky potvrzuje i to, že ještě když byl v kolébce, zardousil dva draky, které na něho poslala Hera.

12. Scipio Afrikanus - zvaný plným jménem Cornelius Scipio Afrikanus maior byl jedním ze slavných mužů staré Itálie v letech 218 - 183 před n. l. Jako římský vojevůdce dosáhl ve všech válkách, hlavně v Africe, proti nepřátelům Říma takových úspěchů, že se věřilo, že jeho úspěchy a sebevědomí jsou proto tak veliké, že byl vybrán jako nástroj bohů. Proto byl stěn jako polobůh a jeho postava byla často mezi bohy zpodobňována.

13. Thálie - je vyobrazena s divadelní maskou v ruce a s věncem břečťanu na hlavě a byla původně můzou žertovného a vesnického básnictví, později je pak považována za můzu divadelnictví.

14. Kallopé - držící v ruce voskovou desku a pisadlo, byla můzou eposu básnictví.

15. Kleió - oznamovatelka - můza dějin.

16. Můza malířství - držící v levé ruce malířskou paletu a v pravé malířské štětce, je jednou z pozdějších můz a nemá zvláštní název.

17. Můza sochařství - drží v levé ruce hlavu sošky a v pravé kladivo, je opět jednou z můz pozdějších a nemá zvláštního názvu.

18. Jaro - zobrazující rozsévače, který má před sebou plachetku zdobenou nahoře květinami - je to personifikace tohoto ročního období.

19. Léto - je zobrazeno postavou žence se srpem v levé ruce a u nohou se snopem obilí.

20. Podzim - je zobrazen postavou vinaře, který v levé ruce drží kus vinné révy s hrozny, v pravé drží džbán a opírá se o sud.

21. Zima - je zobrazena postavou starého muže, choulícího se zimou do pláště.

22. Héra - je zobrazena s kukačkou v levé ruce. Byla bohyní manželství, manželské lásky a plodnosti. Jejími znaky bývají také vedrník (t. j. zrnaté jablko), páv, nebo kukačka. Byla dcerou Krona a Rhey a sestrou Diovou. Zeus právě prostřednictvím kukačky, v kterou se přeměnil se s Hérou tajně zasnoubil a žil s ní 300 let, aniž se to kdo dozvěděl. Pak teprve ji prohlásil za svoji manželku a učinil ji královnou nebes. Přesto, že Héra nenabyla mezi ostatními bohyněmi velké vážnosti, stala se pro lehkověrnost Diovu velmi žárlivá, hašteřivá a svéhlavá a těžce pronásledující děti Diovy, které měl se svými milenkami, zvláště Herakla. Velmi mnoho příhod o tom popisuje se v řeckém bájesloví. Přesto jako bohyně požívala v Řecku velké úcty. Domácí různice, které mezi Hérou a Diem vznikaly, jsou pak obrazem střídání jasné povětrnosti s pošmournem a bouřkami.