Okolní trosky hradů

Bukovina

Hrad byl dílem rodu patrně rakouského původu, který okolí získal za zeměpanské služby na Znojemském hradě. První se zde vyskytují Gerard z Bukoviny (1337–1343) a jeho syn Ludvík z Bukoviny. V roce 1349–1392 se připomínají vladykové Hartleb, Jindřich a Smil z Bukoviny, jimž patřilo i zboží v Hlubokých Mašůvkách. V letech 1380–1406 patřilo sídlo Ludvíku z Bukoviny; jeho bratr Jaroslav byl zřejmě hejtmanem polního vojska Prokopova (zápis ze sjezdu na Žebráce v září 1427, list vydaný u Pačkova 22. 3. 1423, listina vydaná polními vojsky 24. 6. 1428 i listina z 27. září 1428 psaná v ležení u Bechyně). V roce 1406 bere Jan z Vajtmila Ludvíka z Bukoviny na spolek na všechno zboží své. Tak se stalo, že Bukovina přešla na Žerotické pány z Vajtmile. Hrad byl zpustošen pravděpodobně v průběhu husitských válek, neboť již v letech 1447–1449 se hovoří o tom, že Ludvík z Vajtmile a Žerotic převzal již zpustlý hrad Bukovinu. Roku 1481 se v zemských deskách o hradu píše jako o pustém. Podle českomoravské heraldiky M. Koláře (na str. 209) měli příslušníci rodu pánů z Bukoviny ve znaku stříbrný třmen v modrém poli.

Bukovina – r. 1787

Zdroj: Dr. L. Audy, Jevišovické noviny 1967/X č. 3; Ing. Mgr. M. Plaček, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí.

Starý hrad

Boček (1232–1255, Znojemský purkrabí), člen větve kunštátské, vystavěl na území otcovy výsluhy (Herald Obořanský 1210–1240) hrad, někdy mezi lety 1287–1288. Boček (synovec, 1289–1314) se stal zakladatelem větve jevišovické. Když se společně s bratrem Kunou v roce 1289 po Jevišovicích psal, hrad pravděpodobně již stál.

Žily zde dvě rodové odnože:

Starý hrad – přehled
Starý hrad
Starý hrad – terénní reliéf
Starý hrad – terénní reliéf

Zdroj: Dr. L. Audy – Jevišovické noviny /Historie jevišovic/ 1963–1972; Ing. Mgr. M. Plaček – Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí; B. Pipek – Pod Znojemskou věží.

Lapikus

Trosky starobylého hradu leží mezi Plavčí a Hlubokými Mašůvkami. Jeho výstavba spadá do doby 1365–1380. Hrádek zbudoval Boček z Horní Plavče, po němž se také od roku 1381 psal. Zmínka o „hrádku zvaném Lapikus“ je z roku 1411. Od roku 1416 hrad náležel starobylému rodu pánů Žerotických z Vajtmile (Vajmilnarů); držel jej Jan Vajtmilnar z Žerotic, Rudlic a Vevčic, který byl také majitelem hradu Bukovina. Roku 1508 uvádí se Lapikus ještě v držení pána Václava z Vajtmile, ale už jako pustý. Roku 1560 přešel pustý Lapikus do držení pána Sezemy z Kunštátu a stal se příslušenstvím panství jevišovického. Byl pravděpodobně rozbíjen (nebo pobořen) ve druhé polovině 15. století během válek českého krále Jiříka z Poděbrad s Matyášem Korvímem v letech 1468–1471.

Lapikus – trosky hradu

Zdroj: Václav Jaša, Z dějin podyjských hradů; studie K počátkům hradu Lapikus, autor Miroslav Plaček – uveřejněné ve Vlastivědném sborníku, ročník 21, svazek 24.