Napoleonské války, které na počátku 19 století postihly také bývalé mocnářství rakousko uherské, ovlivnily značnou měrou i tehdejší život v Jevišovicích. Francouzi navštívili tehdy Jevišovice dvakrát. Zatímco průběh první návštěvy napoleonských vojsk v Jevišovicích v roce 1805 byl celkem krátký a klidný, pobyt Francouzů u nás v roce 1809 trval více než 4 měsíce a přinesl Jevišovicím veliké utrpení a mnoho škod. Obě francouzské návštěvy popsal velmi podrobně a zajímavě v Jevišovické farní kronice „Popis farního kostela v Jevišovicích a filiálního kostela v Černíně" tehdejší zdejší farář Domimik Drnholecký, který také tuto kroniku v roce 1804 založil.
„ V roce 1805 vypukla znovu francouzská válka. U města Ulmu prohrávají císařští bitvu, je mnoho zajatců a rozprchlých. Francouzi postupují stále do C. k. a přišlo to konečně tak daleko, že císař francouzský Napoleon Bonaparte vzal útokem C. k. rezidenční město Vídeň. Dne 17. listopadu toho roku přiblížili se Francouzi k našemu pohraničnímu městu Znojmu. Udatní Rusové spálili pověstný most u Šaldorfu, aby Francouze zdrželi a tak déle se mohli chrániti. Toho nedbajíce přebrodili se Francouzi přes řeku Dyji a vzali město Znojmo, postupují stále dále a pronásledují Rusy až k Lechovicím, někteří postupujíc císařské silnici směrem do Čech a tu třásly se již celé Jevišovice před jejich příchodem.
Dne 19. toho měsíce byl pro mé farníky hrůzným dnem, v němž nastal v Jevišovicích velký zmatek, neboť k 3 hodině odpolední v parádě za jásavé hudby Francouzi. Generál Demolier nastěhoval se do zámku. Nebyl jsem též ušetřen návštěvy hostí. Plukovník Karel Bohsau se svým bratem hejtmanem nastěhovali se ke mně do dvou světnic, jeho sluhové do čeledníku, stráž o 14 mužích do kaplánky,do stáje 4 angličtí koně a tu bylo v Jevšovicích všecko francouzské. Bylo směšné dívati se na ten babylonský, či lépe řečeno francouzský zmatek v Jevišovicích, kde bylo viděťi jak v ulicích zmateně pobíhají muži se džbány pro pivo, jiní pro maso, nebo pro chléb. V mém domě vedou si pánové a poroučejí k jídlu, co se jim líbí. A nehledě na to, že tito ctní pánové měli své tři sluhy - kuchaře, podkoního a pacholka - musel jsem přece prostírati pro 5 osob, přinášeti pokrmy, vydatě jim nalévatí, obsluhovati je kávou, cukrem a poslouchati jejich hovor, z něhož nerozuměl jsem ani slovu. Při tom všem jsem s nimi dobře vyšel. Nesáhli mi nanic, ačkoliv jsem nechal ve všech skříních klíček, což je asi těšilo, že jsem k nim nebyl nedůvěřivý. S jejich sluhy měl jsem však mnohem větší kříž. Pili velice, pivo bylo jim moc špatné a chtěli býti tak jako jejich páni. S noclehem bylo to nejhorší. Každý chtěl mít svou zvláštní čistou postel, povlaky a p. Leč obsloužil jsem je, jak jsem mohl, jen abych měl klid, jehož jsem doma moc neměl, jelikož jsem byl nucen nocovati u p. purkrabího Hallmayera v zámku. Kuchařka služka a ještě dvě ženy musely jim práti celou noc. Příštího dne snídali časně a to trvalo až do půl 12 hodiny a jelikož byli pozváni od generála k obědu, kam má kuchařka byla povolána vařit, byl jsem zbaven hostí, kteří se přestěhovali na zámek a své koně kamsi jinam přestěhovali, a já v duchu děkoval jsem svému bohu, že to všechno prošlo beze škody a špatného zacházení. Leč na noc jsem dostal jiné hosty, totiž markytána s jeho ženou, těžce naloženým vozem, 5 koňmi a pacholkem. Mluvili velice málo německy, byli velice dobří, klidní a hodní lidé, spokojili se vším, co jsem jim dal. Děkovali velmi zdvořile za vše. Jak nám Francouzi řekli, měli v úmyslu zůstati v Jevšovicích celý měsíc, nebo aspoň 25 dní. Zatím ale dostali rozkaz, odejíti co nejrychleji z Jevišovic do Rouchovan. Markytán, který sotvaže dne 21. vybalil své věci, začal je opět k 11 hodině dopoledne baliti. Když jsem se ho zeptal po příčině odpověděl mi: pryč Jevišovice, jít pryč, Rouchovany. Bon Paster! Jíst rychle jíst, pryč z Jevišovic. 94 pluk vymašíroval vnejvětším pořádku přesně ve 12 hodin v poledne".....
„Dne 14. Července 1809 přišla k Jevišovicím celá francouzská divize generála Molitera. Pro obyvatele nastala velmi smutná epocha. Lidé byli plně zaměstnáni se sklizní, neboť obilí mělo právě svůj čas. Francouzi začali stavět své ležení právě tam, kde byly zasety ozimy. Přesto, že občané žádali divizního generála, aby jim bylo napřed dovoleno odvézti úrodu domů. Upozorňovali jej, že vojáci při stavění svých stanů používají prken, která seberou kdekoliv na okolních usedlostech, jednak vybudované budovy pokrývají snopy z nevymláceného žita a pšenice které pokosí na polích. Když přece se podaří některým občanům připravit k odvozu, francouzští vojáci jim to z vozů seberou a pokrývají si tím své boudy. Pláč a naříkání nejsou k popsání! Během 48 hodin byl francouzský tábor postaven a podobal se spíše pěkně uspořádanému městu než táboru. Boudy byly seřazeny do řad a mezi nimi byly vytvořeny ulice. Své boudy opatřili též okny, která sebrali se Zimního zámku, kde zbyla jen sem tam nějaká. Uvnitř tábora si udělali krásné aleje a před každý stan, v němž bydlel důstojník postavili vysoké jedlové stromy. Uprostřed tábora stál nejvyšší strom ozdobený býlími, červenými a modrými fábory a francouzským orlem a u něho stála vždy stráž. Táborem byly obsazeny všechny pozemky od Rovenského dvora až k Letnímu zámku a odtud na všech polích až k boskovštejnskému lesu. Generál Moliter se svým poučníkem si zvolil za své sídlo Letní zámek. V městečku byli ubytováni další dva brigádní generálové, z nichž jeden jmenoval se Lequer se svými sluhy. U mne na faře ubytoval se plukovník Petti se 4 sluhy, dvěma střelci a 18 koňmi. Druhý den přijel ještě vůz s pokladnou a dalším důstojníkem, který se rovněž na faře ubytoval. Vyklidil jsem těmto francouzským pánům své 3 světnice a musel jsem se ubytovat do kaplanky. Má čeleď se musela přestěhovat na půdu, zatím co kuchařka se služkou se ubytovaly v čeledníku."
„Dne 8. srpna 1809 nastala v noci strašná bouře. Blýskalo se bez ustání a zdvihl se vítr s lijavcem že za chvíli na dvoře bylo po kolena vody."
„15. srpen byl velmi slavný a významným dnem pro celou francouzskou armádu. Oslavovali totiž narozeniny svého císaře Napoleona. Každý plukovník uspořádal pro své důstojníky v táboře velkou slavnostní tabuli. Jednu udělal také můj pán Petti přičemž mé kuchařce nařídil, aby vařila pro 64 osob. Ten den se stal slavný i pro mě, poněvadž můj pán mě k této své tabuli pozval též na hostinu a jmenoval mě patronem svého domu a posadil mě k tabuli vedle sebe. Když pak nastal večer objevila se najednou veliká iluminace, při níž bylo rozsvíceno nejen v Letním zámečku a táboře, ale i po celém městečku kolem 100 lamp."
„Prví den měsíce října je však nejsmutnější dobou mého života a zůstane mi nejdéle v paměti. Kolem 3 hodiny odpolední vypul u mého souseda Ludvíka Veselého oheň. Jak k tomu došlo nikdo nevěděl. Domnívám se že se tak stalo jedině z nepozornosti, neboť toho dne Francouzi fasovali seno a píci. Jeden z kočích, který při tom kouřil, odhodil asi špačka, který tak dlouho doutnal, až vznikl oheň. Francouzi nejprve vyvedli koně, vozy a sedla, jejich archiv který byl v mých skříních a plukovník zde měl své spisy a vše odvezli do tábora, aniž bych mohl něčeho podotknout. Oheň se mezitím zvedajícím větrem ještě víc rozzuřil, zasáhl dům kováře a pak i faru. Oheň zcela zničil dům mého souseda Ludvíka Veselého, dům kováře Josefa Šalamouna, farní kaplánku,dřevěné stáje a kolny. Mé dvě krávy, které tehdy byly na pastvě, zahnali jsme do stáje Jana Nevorala kde zůstaly10 měsíců než byla postavena nová stáj. Ohněm který mně postihl byl jsem zbaven svých francouzských hostů. A ač má světnice nevyhořela, odešli a ubytovali se u Jana Práta. A tak nešťastnou francouzskou invazí utrpěl jsem těchto škod: za vydržování plukovníka s jeho doprovodem dalšími pány - 797 zl. 29 kr. za oheň - 1250 zl. 30 kr. za opravu bryčky (zapůjčena a rozbita důstojníky) - 139 zl. 27 kr. cekově tedy 2190 zl. 26 kr."
„Dne 4.listopadu1809 na svátek prince Karla vypochodovala z Jevišovic poslední francouzká vojska."